Ahoj. Problém dieselů je také v tom, že konstruktéři už hodně let snili o tom, že by se měl vymyslet nějaký jiný způsob vstřikování u vznětových motorů - dieselů. Celý ten vývoj jsem sledoval, konstrukce motorových vozidel je moje hobby od mých deseti let. Vědělo se, že by se nafta měla vstřikovat do spalovacího prostoru více rozptýlená, tzn. menšími kapičkami, zprvu se mluvilo o tzv. atomizaci paliva, a to proto, aby každá částka paliva našla k sobě rovnocnou částku kyslíku a tím se zlepšilo spalování tak, aby motory tolik nekouřily. Vývoj šel cestou zvýšení vstřikovacich tlaků na desetinásobek a dnes ještě více. Už jen tyto vysoké tlaky ve vstřikovací soustavě přinášely obrovské problémy, hlavně co do volby materilálů, a to nejen samotných vstřikovačů, ale i třeba vysokotlakého potrubí která s zevnitř "loupalo". A to se neřešilo, co to přinese dál. Jestliže u "starých" dieselů lítaly saze velikosti sněhových vloček, tak u vysokotlakého vstřikování to byly částice velikosti v mikronech (miliontina metru, tisícina milimetru), a tyto částice mají schopnost se usazovat v plících tak, že samočisticí schopnost plic je neodstraní. Takže do výfuků kromě katalyzátorů filtry pevných částic. Vysokotlaké vstřikování kromě lepšího spalování s sebou přináší daleko vyšší teploty spalování a proto vyšší tepelnou účinnost, tím ale zase vyšší tvorbu oxidů dusíku a vznik ozónu O3. Takže ventily EGR, které snižují přebytek vzduchu a tím kyslíku při spalovacím procesu, další filtr s močovinou. A stále ještě není všechno vyřešeno, protože tyto filtry nečistí spaliny tak, jako při výzkumu v laboratořích, ale v provozu po určité době daleko hůře.
Podobné problémy byly při vývoji vstřikování u zážehových motorů - benzíňáků, tam se zase řešily bublinky v palivu a "zavzdušňování" potrubí, vstřikovač místo paliva vtříknul, když to přeženu, tak benzínový smrad.
Co se týká elektromobilů, tak ty nemají výfuk (přímo na autě), ale mají jej 20 km ve vzdálené elektrárně. Mnozí křičí - tak ať je palivo vodík, u toho jde z výfuku jen vodní pára, jenže vodík se v čisté formě na planetě nevyskytuje, dá se jen vyrábět elektrtolýzou vody a k tomu je potřeba spousty a spousty elektrické energie, ale to by mohly zajistit větrné elektrárny, postavené v moři u pobřeží a hned vyrábět ten vodík. Ale v motoru jde zase o spalování a tím kromě páry také oxidy dusíku aj., tomu se nedá zabránit. Řešením jsou vodíkovo-kyslíkové spalovací články, vyrábějící elektrické napětí a po připojení spotřebiče - motoru, tak potom elektrický proud. A bude to bez vedlejších škodlivin, třeba ve výrobě těchto jednotlivých komponentů? Odklon od přirozeného stavu přírody už nastal, když koňské potahy, potažmo formanské vozy nahradila železnice s parními lokomotivami, od té doby to jde s námi s kopce. Čáo, Pepa
Upravil/a JosDosk dne 25.03.2018 10:10
[/b]
