[img]https://img30.rajce.idnes.cz/d3003/17/17418/17418842_9b8c7867542233c0087371154cd83c3e/thumb/DSC07812.jpg[/img] is not a valid Image.
Do prvního polského města Zakopane jsme dojeli až navečer. Je krásné svými roubenkami a dřevostavbami, ale hlavně jsou zde stánky, obchůdky a různé atrakce pro turisty, kterých je tu v tuto prázdninovou dobu požehnaně.
Dál jsme ještě dojeli do Věličky, kde jsme přespali na parkovišti mezi barákama a ráno navštívili solný důl. Vstupenky jsme měli koupené online na určený čas a dovnitř nás pouštěli po skupinkách asi po dvaceti a časově po pěti minutách, takže masakr - v podzemí jsme se se skupinami potkávali. Šlo se dost rychle, jedním okem jsem neustále musela hlídat našeho průvodce, který hrozně rychle "šišlal" polsky, takže sjem mu rozuměla vždycky jen první slovo ve větě, když se nadechl a pár mezinárodních slovíček a zřetelně jsem slyšela jen "seš blbéj"... to když promluvil českej tatínek k malému synkovi.
Podzemí bylo krásné, jen se nejvíc a skoro pořád šlo v chodbách. Hned při vstupu se muselo sejít dolů asi po 380 schodech a pak se vlastně šlo pořád jen dolů... až do hloubky asi 135 m a nahoru nás nakonec vyvezli výtahem. To byl zážitek - nacpali nás 10 lidí do "klece" a za hrozného vrzání a třepání s náma jsme byli za 40 sekund nahoře. I tak jsme v podzemí strávili 2,5 hodiny, asi ve dvou třetinách trasy byly záchody a čas na občerstvení. Bylo to moc pěkné, ale určitě by to bylo lepší mimo letní prázdniny...
Asi 40 km před Varšavou jsme přespali na dálničním odpočívadle a dopoledne jsme zaparkovali přímo u Paláce kultury a vědy. Ta "Lomonosova univerzita" ve Varšavě se nám moc líbila, ale jenom zvenku a dostali jsme se jen do části vstupní haly, kde to bylo samý mramor. Jinam jsme se nepodívali, protože stát ve dvouhodinové frontě na výtah na vyhlídku do 30. patra a nebo šlapat po svých těch xxxx schodů až nahoru se nám nechtělo.
Už dopoledne bylo šílené horko, tak jsme se chtěli raději někde koupat. Zkusili jsme Wislu, ale byla moc divoká a na pláži byla černá značka zakazující koupání. Na druhém místě kdesi u jakési vodní nádrže se nedalo kvůli rákosí vlézt do vody. Až napotřetí jsme našli krásné místo u "písáku" vybudovaného z fondu EU s velkými parkovišti a pro koupajícísechtivé s celým zázemím zdarma.
S velkou chutí jsme se vyráchali a pokračovali cestou k Hitlerovu vlčímu doupěti. Ale co čert nechtěl, bydlíček začal stávkovat a Jarek usoudil, že to "odešlo" turbo, že je asi prasklá hadice. Po konzultaci s kamarádem automechanikem jsem se uklidnila, že bychom mohli sice pomaleji, ale dojet domů. Na Vlčí doupě jsme už teda nejeli a vrátili jsme se na to kouzelné parkoviště, znovu se koupali a tam přespali. Jenže ráno už Jarek nenastartoval. Musel "svojí diagnostikou" vymazat "chybu motoru" a pak teprve nastartoval a ujeli jsme asi 30 km, než ho napadlo zastavit před obchoďákem Biedronka. Jenže motor zdechl a my jsme zablokovali vjezd a bydlíčka jsme museli na parkoviště odtlačit.
Na mapách.cz jsme našli nějaké opravny a měli jsme kliku, asi 3 km z toho parkoviště byla opravna Fiat, kam Jarek dojel na koloběžce a i když byla sobota, objednali nás za necelé 2 hodiny. Tak znovu vymazal chybu motoru a na jedničku jsme desetikilometrovou rychlostí dojeli ty 3 km v největším ranním provozu, za zádelí dva kamiony, kteří to pochopili a přestali na nás troubit.... A zase jsme měli kliku a doteď si stále opakuji: ... zlatí polští automechanici !!....
Mechanik po diagnostice řekl, že je "zasr..ej" egr, dlouho poslouchal motor, pak se dlouze zamyslel, pak se chvilku hrabal v odpadkovém koši a milej egr zaslepil páskem ustřiženým z plechovky od konzervy... Za hodinu bylo hotovo, zaplatili jsme a mohli odjet. Jarek chtěl pokračovat na Vlčí doupě, ale já se už bála, tak jsme to otočili a jeli domů. Ale ještě předtím jsme si potřetí užili aspon to koupání na tom našem krásném pískovém místě a ještě s jedním přespáním kdesi na dálnici, jsme dojeli domů. K Baltu, kam jsem se nejvíc těšila, jsme nedojeli... No, snad to vyjde příště ... a tady mám pár fotek ... https://kubaklara...zava_2021/Upravil/a Jarda a Maru dne 17.08.2021 07:12
Jj, Yetti, skoro ses trefil, zaplatili jsme jen o tři stovky víc. Ale já bych byla bývala s radostí dala půl našeho království a jednu z našich dcer k tomu .... tomu, kdo nám opět roztočí ty naše 4 kolečka 800 km od baráku....
[/b]
