Jarda Šejba mě inspiroval cestou a fotkami z krásného tureckého Pamukkale, a protože tento náš cestopis z Turecka už jsem kdysi prezentovala na starém webu a většina z vás už ho četla a fotky viděla, trochu jsem ho zkrátila a dávám ho sem jako vzpomínku.
EXPEDICE TURECKO 2014 jedenácti státy.
Cestou tam jsme jeli přes Rakousko, Chorvatsko, Č. Horu, Albánii, Řecko a zastavovali se na předem vybraných místech, a nebo kde se nám líbilo. V Černé hoře jsme projeli Bocu Kotorskou a nacionální park Durmitor, v Albánii v Himarë jsme zůstali 2 dny a v Řecku jeden celý den a teprve po 7 dnech jsme dojeli do Turecka.
V TURECKU na hranicích to bylo bez problému, u okénka s pasy nám dokonce česky řekl : "Vítejte", akorát že tam hlídali vojáci se samopalama, ze kterých šel strach. Když jsme se trochu "rozkoukali", přepluli jsme přes Dardanely do asijské části a navštívili vykopávky Tróju, což bylo zbytečně zaplacené vstupné, vlezli jsme jen do dřevěného koně :-). Pak Efes - vykopávky, ty byly zajímavé a moc pěkné. Poté jsme pokračovali po pobřeží přes obrovská letoviska Antalya a Alanya se stovkami přepychových hotelů. Celé pobřeží je krásné a stát na divoko se dalo kdekoliv, většinou u městkých pláží nebo na začátku a na konci měst, většinou na parkovištích u moře nebo někde se dalo zajet i na pláž. Jedno odpoledne jsme také nakoukli do Diovy jeskyně - v jezírku byl zákaz koupání a všichni se tam koupali...
A konečně na celý den Pamukkale - travertinové terasy a jezírka, na které jsem se těšila nejvíc ... Nádhera, některá jezírka byla vyschlá, v někerých byl zákaz koupání, ale přesto plavky s sebou, vykoupete se.. Až nahoře jsou i vykopávky Hierapolis, které jsme prošli jen zvenku.
Na pár dnů se zase vracíme na nádherné pobřeží, a pak znovu do vnitrozemí do oblasti s bizarními útvary ze sopečného tufu Kappadokia a zastavili jsme ve městě Göreme. Moc krásné, dalo se to tam prolézt celé bez vstupného a mně se splnil sen vidět Pamukkale a Göreme ... Dál jsme pokračovali kolem jednoho ramene Eufratu a Tigridu a zastavili se u přehrady u starého opraveného mostu na řece Batmen..... Ono těch drobných zajímavostí bylo víc, Jarek vlezl i do podzemí v oblasti Kappadokie, nevím název, ale je tam asi 8 pater pod zemí, kde se kdysi mohla schovat celá vesnice a přežít tam i několik let.
A jedeme dál stovky kilometrů po čtyřproudých silnicích krásnou náhorní plošinou většinou ve výšce kolem 2000 m n.m., úplně vyschlou a přesto tam bylo vidět strniště po sklizeném obilí a kukuřici. Hory porostlé tou suchu trávou vypadaly jako sametové. Nádherný úsek. Oni tuto krajinu zřejmě zúrodňují a obydlují tím, že na kraji původní vesničky postaví 20 a víc deseti až 16 poschoďových činžáků, parky a hřiště pro děti a osázejí to keři a stromy". A na úplně všech domech a činžácích (v celém Turecku) mají solární panely a soudky pro ohřev teplé vody, a to asi v takovém množství, kolik je tam bytů.
Čtyřproudé asfaltky jsou tu skoro všude a skoro pořád ve výstavbě a když nás převedli pár km do jednoho pruhu, tak nás vzápětí odměnili desítkama km po úplně fungl nové silnici. Na mapě značené "červené" silnice jsou všechny čtyřproudé, dokonce i některé "žluté" a ty dál směrem k Iránským hranicím jsme dokonce měli většinou jen sami pro sebe, nepředjížděl nás nikdo a jen náhodou jel někdo proti nám. To teď popisuji trasu až k jezeru VAN, které je nádherné, přírodní, z té jižní strany, co jsme ho objížděli, nebyl jediný hotel. Bylo slané ( prý bez většího přítoku i odtoku, jen odpar a déšť) tak, že v místě daleko od hlavní silnice bez upraveného břehu (kousek dál se dokonce pásly krávy), se ve vodě tvořily "stromečky" ze soli a rozblácený břeh byl tak prosolen, že se po tom škraloupu dalo chodit a po vykoupání jsme měli na sobě "hladký film soli". Vlny mělo jako moře. Úžasné
A dál a dál směr Irán, stovky km po náhorní plošině po krásných čtyřproudých silnicích až ve výšce 2.600 m n.m. Zde už bylo více vesniček s domky z hlíny, ale také úplně nová výstavba. Několik kilometrů jsou místo krásných sametových hor vidět kolem silnice samé černé vyvřeliny.
K "údajnému" nalezišti Archy Noemovy jsme museli vyjet po úzké děravé silničce asi 5 km až do výšky 1900 m. Tam jsme byli docela překvapeni, místo není nijak oplocené, zůstala tam stará budova (tak tak udržovaná) a přívítal nás tam a vyfotil se s námi starý pán, jeden z původních objevitelů a jediný správce a ochránce tohoto objektu. Archa je odtud pěkně vidět, vypadá jako na publikovaných obrázcích, Jarek se k ní vypravil pěšky, obešel ji, vylezl na ni a dokonce "do té hlíny" rýpal, nikoho to nezajímá... Toto byl poslední cíl naší cesty a teď už se vracíme domů směr Istanbul..
Kolem Černého moře, které bylo zřejmě po sezoně docela špinavé a ke všemu nám dost pršelo, takže jsme se vykoupali jen asi dvakrát a dojeli do Istanbulu. Atmosféra Istanbulu se musí zažít. Je to masakr. Strašně lidí, aut, od mostu z Malé Asie (který je zadarmo) jsme jeli asi 6 km na STPL asi 2,5 hodiny. Tato zácpa je tu prý pořád, ve dne i v noci. Turci nejezdí špatně, ale nedodržují vůbec rychlost a chodci u nich nemají vůbec žádnou přednost, a tak se mi stalo, že na parkovišti u Modré mešity mě málem zajel autobus zajíždějící na parkoviště a oba nás málem přejel taky autobus, když jsme přecházeli po přechodu na zelenou a úplně ucpaná kolona ještě chtěla projet na jejich už červenou. Mimochodem ani sanitky u nich nemají přednost, jedna blikající s námi popojížděla i v té zácpě. Auta mají krásná, nová, čistá v celém Turecku. Když jsme zde byli asi před 14 lety, jezdily zde pobouchané a oťukané - to už není vůbec pravda.
Přespali jsme na STPL což je perfektně situované parkoviště u moře, do vody se sice přes balvany nedá dostat, ale je odtud pěšky asi 500 m k Modré mešitě a k Aja Sofya a asi 600 m k Velkému bazaru. Na parkovišti jsme stáli asi od 17 hodin do druhého dne a platili jsme za 24 hodin asi 140 Kč, takže za hubičku. Obytky platí asi 350 Kč, nás počítali jako osobní auto. V Istanbulu dělají nejlepší kebab na světě!! Mńam, byli jsme na něm 2 x a stál jen 5 TL, všude jinde byl dražší a ne tak dobrý :-)
Strach jsem celou cestu vůbec neměla, u nás se bojím víc. Turci jsou moc milí a srdeční lidé. Jednou hned někdy na začátku jsme spali na parkovišti vedle hospody, ráno nás přišel vzbudit majitel se dvěma šálky čaje a když dostal plechovku Plzně, tak čaj donesl ještě jednou. Kdokoliv se s námi sám od sebe dal do řeči. Třeba jsem se koupala u malé plážičky, kde ve vodě "skotačila" jedna mladá paní se sestrou, dětmi a manželem (babička-tchýně seděla na břehu). Pořád se po mně otáčeli a snažili se navázat kontakt, tak jsem jim řekla, že jim nerozumím, že jsem Čech, a hned se mnou dala do řeči, pak nám dali hrozny a švestky (my jim samozřejmě plechovky Plzeň), zkrátka byli moc milí a přátelští. Po druhé se nám stalo také při koupání, když jsem seděla na kluzkých balvanech, tak si za mnou přišla sednout zase jiná rodinka včetně na břehu sedící tchýně (tu s sebou vozí vždycky) asi s 5 bratranci a sestřenicemi a mluvili jsme s nimi i s těmi dětmi ve vodě na těch kamenech asi hodinu. Nebo jsme zaparkovali auto v boční ulici a cestou na pláž jsme šli kolem "rodinky" sedící a piknikující na chodníku. Samozřejmě nás hned zvali, ať si přisedneme k nim a stejně se chovali sedící před hospodami ve vesnicích, blízko hospod se nedalo ani zastavit ...
A nebáli jsme se ani nechat auto kdekoliv zaparkované, i když bylo z dohledu. Turci zkrátka nekradou. V Göreme (Kappadokie) jsme čekali až nám udělají kebab a majitel toho stánku měl na tom stolku u chodníku, kde jsme my seděli, položený nový chytrý mobil. Nebo v Albánii jsme stáli 2 dny na parkovišti nad pláží, kde stála taková ta venkovní ze všech stran otevřená restaurace. Když jsme se kolem ní večer procházeli, všechno včetně flaší alkoholu na baru, skleniček, stolů, židlí, tam nechali, otevřené, nezamčené, jen k hlavnímu vchodu přistrčili plastovou židli. A v Turecku nechávají před obchody i přes noc venku spoustu zboží. Takové velké, které nemohou uklidit, třeba kola, motorky, dokonce i hromady smotaných kabelů vysokých až 2 m.
U hranic se Sýrií se nic nedělo, ale přesto jsme byli podvědomě ostražitější. Nejblíž hranic jsme byli v městečku NIZIP, kde jsme si všimli, že tam docela budíme pozornost u chlapů, kteří popíjeli před restaurací. Tak jsme nakoupili v obchoďáku a bez prohlídky města jsme raději jeli dál. Pak jsme zastavili hned za městem na nejbližším parkovišti u benzinky, Jarek se šel podívat, jestli se tam dá vylít chem. WC a já jsem začala chystat oběd, když mně do těch našich otevřených šoupacích dveří strčil hlavu chlap se zahalenou hlavou jak Jásir Arafat a aniž by pozdravil nebo se aspoň mile tvářil, bafl na mě anglicky, jestli ńejsme Dagestánci. Já na něj, že jsme Češi, mohl si to přečíst na značce auta, tak sedl do auta a odjel. My samozřejmě taky a dlouho jsme nezastavili. Mně totiž v hlavě vytanulo, jak "už kdysi dávno" říkal u nás v práci jeden dealer, který vyvážel do Dagestánu koberce, že si Dagestánci se Sýřany navzájem řezali hlavy, a bylo po mně....
Někde v horách jsme zastavili u pramene pitné vody a než Jarek vypustil starou a napustil čerstvou vodu, tak jsem se tam dala do řeči s Turkem, který tam byl také pro vodu, za chvíli přijel druhý, třetí a čtvrtý. Ten třetí byl taky Dagestánec, ten druhý zase uměl německy, protože v Německu několik let pracoval a všichni tři nám radili nad na kapotě rozloženou mapou, že jedeme špatně, že tam je rozbitá silnice, že máme jet na "Čamadu". Nakonec ten čtvrtý jel stejným směrem, tak nás doprovodil a dokonce i bez piva. Ono stačilo jednou odbočit, a to naše navigace stejně pak udělala.
Jedenkrát nás někde ve vnitrozemí zastavila jejich zásahovka "Jandarma" v neprůstřelných vestách, dva se samopaly stáli na chodníku a třetí a čtvrtej nám zkontrolovali pasy, "vyzkoušeli" nás z angličtiny a s úsměvem nás propustili.. Jinak dopravní policisté nás několikrát při pohledu na českou značku bez kontroly a s úklonou pouštěli dál.
V Turecku mají strašně hustou síť benzinových pump. Ve městech, kterými jsme projížděli, bych řekla, že snad každých 200 m je benzinka, a to na obou stranách silnice. Nafta (Motorín) stála 45 - 58,- Kč, benzín stál 55 - 65 Kč a LPG (OTO GAZ) stál asi 29 - 35 Kč. Turecké liry jsme měli za 11,64 Kč. LPG měli úplně u všech pump, ale problém byl, že se skoro nikde nedalo na benzinkách platit kartou. (Poznámka: .. v současné době je Turecká lira mnohem levnější)
Turecký systém placení dálnic se nám líbil - hned za hranicemi na benzince jsme si koupili jejich kredit za 50 TL jejich ochotný pracovník nám nalepil "proužek" na přední sklo, tak jak to patřilo a při průjezdu mýtnými bránami se nám odečítaly částky, které vždy na nás "zablikaly". Ze začátku se odečítaly jen malé částky (1,8 TL, 2,3 TL), a na všech benzinkách byla značená možnost "dobití kreditu". Problém nastal, až když jsme se vraceli domů přes Istanbul. Už před Istanbulem nám to začalo odečítat částky 9,6 TL, i 16,- TL, ale benzinka s možností dobít si kredit nikde žádná nebyla a obsluha u pump "neměla žádný problém - ať jedeme dál....". Závora na mýtných bránách sice na nás blikala červeně, ale pořád nás pouštěla dál a nám "dluh" narůstal.... Nakonec jsme to už psychicky nevydrželi a přemluvili jsme majitele jedné benzinky, přeplatili jsme ho v Eurech a zbylými plechovkami piva, protože liry už jsme neměli a on nám slíbil, že to za nás zaplatí hned v pondělí u PTT, která sice sídlí i na hraničním přechodu, ale v neděli tam prý nepremávajú (telefonoval tam)...., A můžeme potvrdit, že to byl velice slušný Turek, protože jsme si hned po příjezdu domů na "internetu" ověřili, že to skutečně zaplatil a kredit zrušil....
Byla to nádherná cesta... V Turecku jsme strávili 16 dnů a domů jsme se pomalu vraceli přes Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko a Slovensko. Celkem jsme ujeli asi 10.500 km s průměrnou spotřebou do 8 litrů a v kempu jsme nebyli ani jednou, vlastně jednu noc jsme spali v Instanbulu na STPL, jídla jsme měli s sebou plnou lednici + svoje zavařené a kupovali jsme jen pečivo a občas si dali nějakou jejich specialitu, jídlo měli moc dobré a levné... Pár fotek je tady https://kubaklara...roce_2014/
Maruš hezký vzpomínky a jak si to po létech můžeš pamatovat ? No kam se na tebe hrabe tůdlencta spisovnice Božka, nó přece tá... Němečková, nebo tak ňák
éHm a co sem to vlastně ešče chcél...jó A PŘECE SE TOČÍ
Milošu, pamatuju a nepamatuju... Po létech to ještě dám, obzvlášť když se podívám na fotky... a takový ty spisovnice (a spisováky), jak píšeš, tak ty ještě dám taky skoro všechny . Áále ... je dneska čtvrtek nebo pátek? ... a nevíš, co sem včéra a předevčírem vařila k obědu? A hlavně si pamatuju , jak jsme už kdysi s kolegyní v práci mluvily o té tamté hérečce, no přece o té takové té, co hrála s tím tamtím hercem v tom tamtom filmu o tom tamtom, šak víš ... no jasně ... tak to je ta ona ...
Ahoj všichni na tomto vláknu, hlavně Jardo Maru.
Musím Vám poděkovat za pěkně strávené odpoledne. Po obědě jsem přemyšlela, co s načatým dnem a nic tak důležitého mně nenapadlo. Venku by psa nevyhnal a tak jsem začala listovat KK 50 a je už tma a já si stále čtu a čtu a čtu a prohlížím si fotky z Vašich dřívějších výletů. Moc pěkné. Tak ještě jednou dík.!!!! Zdena (adela)
Jéje, Zdeni, jsem moc ráda, že se Ti líbilo moje psaní ... a dovol mi na vás oba prozradit, že jste oba daleko větší a zkušenější cestovatelé než my a krásných zážitků máte taky mnohem víc než my ... a tam, kam my se teprve chystáme, tam vy jste už byli 2 x a nebo se odtud právě vracíte ... Při každém setkání poslouchám a poslouchám a tak by určitě bylo úžasné a určitě by nás to všechny potěšilo, kdybyste sem něco z vašich cest taky napsali a přidali fotky, bo i Jirka je fotograf profík ... Tak co Ty na to? ... letošní zima vypadá, že bude ještě hóódně dlouhá ...
Maruško, já už neumím tak vyprávět jako ty. Vymyslet jednu větu mi dá dost práce, ale ráda si čtu práce jiných. S tím cestováním je to také všelijaké, na vás vůbec, ale vůbec nemáme. Snad se někde sejdeme a raději popovídáme. Adela přeje hezké zimní dny.
[/b]
No kam se na tebe hrabe tůdlencta spisovnice Božka, nó přece tá... Němečková, nebo tak ňák 
Po létech to ještě dám, obzvlášť když se podívám na fotky... a takový ty spisovnice (a spisováky), jak píšeš, tak ty ještě dám taky skoro všechny 
. Áále ... je dneska čtvrtek nebo pátek? 
A hlavně si pamatuju 
