Sicílie a Itálie říjen 2021
Sicílii jsme chtěli navštívit už asi před pěti lety, ale tehdy nás asi 100 km před Římem vykradli a s rozbitým oknem u šoupacích dveří jsme se museli vrátit domů. Poté jsme na Italy na nějakou dobu zanevřeli a až letos jsme se rozhodli zkusit to znovu, přestože je už teď v říjnu krátký den a může víc pršet. Itálie zrovna covidově "zezelenala", což bylo pozitivní pro naše cestovní pojištění do zahraničí, a tak jsme vyrazili. Nakonec se zadařilo, bylo sluníčko a teploučko a pršelo jen tři dny tahem, a to jen na Etně, ovšem zrovna ve dnech, kdy jsme ji měli v plánu zdolat.
Vyjeli jsme Rakouskem po dálnici cestou na St. Polten a v Itálii kolem jezera Garda, které je moc krásné a u kterého jsme první noc přespali. Druhý den jsme chvílemi po dálnici a chvílemi po normálních silnicích dojeli do přístavu Livorno a nočním trajektem jsme přepluli do Palerma.
Na trajektu jsme měli objednanou kajutu pro dva a snídani. Kajuta byla sice drahá, ale pokytla nám luxusní soukromí na 20 hodinovou plavbu. Loď byla obrovská, zase ještě větší než při naší poslední plavbě z Anglie do Normandie. Devítipatrová, ve třech patrech byly kajuty a restaurace a obchůdky. Pro mě děs a hrůza a "nedržet se Jarka za ruku", tak se ztratím a nevylezu snad ani z 5. decku, kde jsme zaparkovali bydlíčka.
Ještě popíšu, co předcházelo našemu vyplutí trajektem. Jarek objednal plavenku z Livorna do Palerma, a protože jsme přístav znali z naší minulé cesty na Korsiku, tak nic dalšího nezjištoval. Až když jsme přijeli na to ono místo, zjistili jsme, že z něho odplouvají lodě jen do Bastie a Olbie a nikdo nám nedokázal říct, odkud to pluje do Palerma. Až teprve holčina v půjčovně aut nám to ukázala na Mapách.cz a bylo to asi o kilometr dál, což bychom sami těžko hledali....
Palermo je obrovské a staré město je nádherné... moc se mi líbilo. Zaparkovali jsme v předem vytipovaném podzemním parkovišti a vyrazili do krásných starých uliček s ošlapanou dlažbou, neopravenými nebo spíš zpustlými starými domy s původní omítkou, oprýskané okenice, ale hlavně mají všechna okna i balkóny osázené květinami a zelenými keři. Nádhera. Ovšem na té ošlapané dlažbě všude leží nepředstavitelně odpadky a Siciliánům je úplně jedno v čem šlapou, oni prostě "nespoutaně" žijí a co nepotřebují, zkrátka odhodí. Takto zavalené vším možným odpadem bylo hlavně Palermo, menší města byla čistější a někde bylo úplně čisto.
Ovšem dostat se autem ze starého města byl pro nás dost velký oříšek. Italové jsou dobří a hbití řidiči, ovšem krátkými a úzkými uličkami, se zaparkovanými auty po obou stranách, se žene až 5 aut vedle sebe a využívají každý okamžik a každý centimetr místa a cpou se zprava i zleva z bočních ulic a mezi nimi předjíždějí, podjíždějí a kličkují jak čmeláci skůtry a elektrické koloběžky a chodí chodci...Do teď jsem si myslela, že nejhorší pro nás byla kdysi Casablanca v Maroku, ale proti Palermu to je jen klidné a ospalé městečko. Navigace nám dělala naschvály, mluvila se zpožděním a nepoznávala jednosměrky. Až teprve na mapy.cz a víc jak po půlhodině jsme se dostali ven.
Pak už jsme v pohodě přespali zaparkovaní na předměstí před "paneláky" a další den jsme pokračovali do dalšího krásného městečka Cefalú, kde jsme zaparkovali u městské pláže, vylezli na tvrz nad městem, pak prošli městské uličky a koupili si pečivo a koupali se na krásné pláži v krásně teplé a průzračné vodě.
Večer jsme zastavili na obrovské pláži San Vito lo capo, kde parkovalo asi 20 obytek Němců... od 17. října zadarmo. Je to letovisko s novými domy spíš marockého rázu a ráno zjišťujeme, že pláž je plná vyplavené mořské trávy, což se nám nelíbí a tak jedeme dál.
Další pláž je spíš útes, tak nakonec popojedeme a zastavíme na (od 25. září) neplaceném parkovišti před Trpani a tam se teprve koupeme. Navečer zastavujeme na oblázkové pláži v nádherném letovisku Secca Grande a přespíme tu s jedněmi Holanďany. Je tu ještě večer 25 °C a v autě máme 28. Hrozné vedro. Ráno se vykoupeme ve velkých vlnách, které si s námi dělají co chtějí a tak nějak nás zvláštně odnáší, raději pryč odtud ..... a poté jedeme dál. Začalo hodně foukat, na dalších a dalších plážích byly obr vlny a koupat se nám nechtělo. Navečer jsme ještě vyjeli na parkoviště nahoru ke kaňonu, že tam přespíme, ale byla hrozná mlha, na krok nebylo vidět a nebyl tam vůbec tel. signál, tak jsme raději sjeli zase dolů a přespali v Avole na parkovišti před firmou.
Ráno jsme o5 vyjeli nahoru ke kaňonu a tam zjistili zamčená vstupní vrátka. Tak jsme na Mapách.cz vymysleli jinou cestu a podél oplocení se tam zkusili dostat jinudy. Ale nakonec celí zablácení se vrátili zpět. Mě napadlo se znovu vrátit a podívat k té zamknuté brance a opravdu tam byla zaparkovaná auta a všichni přelézali po připravených přepravkách přes. Tak jsme také přelezli a paráda. Dolů jsme se kodrcali po šutrech a mnohde po kluzkých kamanech nebo i vodou asi hodinu tam a zpět asi hoďku a půl, nahoru to šlo líp, ale do kopce jsme se dost zadýchali. Ale dole to stálo za to. Krásná jezírka s vodopády, někteří se tam koupali a skákali do vody.
Navečer jsme si prohlídli jen rychle a na kolobkách Syrakusy. Oplocené vykopávky byly už zavřené a uličky starého města vedle přístavu nic moc. Tak jsme ještě popojeli do Catanie, kde jsme už za deště přespali na parkovišti před Ikea. Spalo se krásně, ale pořád prší a prší a tady v té oblasti má pršet tři dny.... a my máme jet lanovkou na Etnu ...
Ráno za stálého deště jsme se rozhodli, že vyjedeme na parkoviště pod Etnu a jestli bude lanovka v provozu, pojedeme nahoru, protože čekat tady tři dny nebudeme. Cesta autem nahoru byla černými vyvřelinami a za špatné viditelnosti, takže fotky jsem hned promazala. Na parkovišti bylo plno aut, lístky prodávali, a tak jsme sedli do kabinky vstříc dobrodružství a zážitkům.... Nahoru to ještě šlo. Jen začalo ještě víc pršet a fučet vítr, takže to s námi cloumalo a škvírami kolem dveří do kabinky pršelo vodorovně a voda tekla i odkudsi ze střechy . Kabinka byla uvnitř celá mokrá a prakticky jsme seděli na sedadlech ve vodě, takže nahoru jsme vyjeli úplně mokří. Po nás vyjelo ještě několik kabinek a lanovka se zastavila. První moje myšlenka byla spojená s "Andělem na horách"... hmm, možná tu zůstaneme až do jara. A když jsem v duchu zkontrolovala naše zásoby jídla a pití v malém batůžku, nevypadalo to s námi dobře. No, ještě jsem měla v duchu v záloze nahoru vedoucí uježděnou cestu a před budovou stojící čtyřkolky. A když jsem s deštníkem, který mi málem uletěl a foťákem vylezla ven, tak tam bylo jak v prádelně a fotky žádné... Uvnitř v budově byla WC, pulty s vystavenými suvenýry a u jednoho ze dvou hřejících radiátorů se sušil bosý mladík, který se zřejmě vrátil z pěší tůry těch dalších asi 200 m výš. Tak si Jarek koupil kapučíno a čekali jsme co bude. Asi po půl hodině se lanovka zase rozjela a nás všechny začali pobízet, ať hned jedeme dolů. Přestože jsme nevěděli co nás čeká, vůbec jsme nezaváhali a vlezli do kabinky. Proti cestě nahoru teď vítr i déšť ještě zesílil, nárazy deště bušily do kabinky a po chvíli se s námi kabinka asi na 5 minut zastavila a až s metrovými výkyvy se s námi zastavila a houpala ještě 2 x. Prostě horor a já ač nevěřící, jsem se v duchu modlila a Jarek prý počítal, za jak dlouho asi dopadneme na zem a nemohl si vzpomenout na "vzoreček volného pádu". Klepaly se mi kolena a nevěděla jsem jestli strachem a nebo od zimy, jak jsem byla mokrá a zmrzlá.... Nakonec to všechno dobře dopadlo a celí šťastní jsme dole z té děravé a mokré klece vylezli. A na parkovišti nás vítal náš bydlíček hlasitým alarmem, který zřejmě spustil ten nárazový vítr s deštěm, jak i s ním lomcoval....Ještěže jsme ho měli. Hned jsme si zatopili a převlékli se z toho mokrého. Nedovedu si představit, jak to řešili ti turisté z autobusů, a že jich tam bylo ... na parkovištích nejméně 14 a další a další přijíždějící jsme potkávali, když jsme odjížděli pryč... Honem pryč vodsud, ale zase máme o důvod víc se sem vrátit příště, žééé ....
Za stálého deště a větru jsme přijeli do Taormíny. Je to krásné městečko, ale nahoře na útesu, kde se nedá zaparkovat. Pršet sice přestalo, ale vítr nepřestává, takže se jen projdeme po nábřeží a jízdu nahoru lanovkou vynecháváme - u mě z naprosto pochopitelných důvodů
a pokračujeme na sever kroutícími se serpentýnami až do nadmořské výšky asi 1200 m k mysu Milazzo, kde by už snad (podle našich radarů) pršet nemělo.
Zde jsme přespali na parkovišti se Švédy a Němci a ráno jsme se probudili do krásného slunečného a teplého dne.
Celí nadšení ze sluníčka jsme hned brzy ráno vyrazili na krásnou vyhlídku k majáku a po obědě jsme se vrátili do asi 30 km vzdálené vesničky Novara, která se mi moc líbila, když jsme ji potmě projížděli večer den předtím. Prošli jsme si krásné úzké uličky, ale nahoru na útes vedle kostela, kde je restaurace a krásný výhled, byla už bohužel po sezoně zavřená brána.
Tak jsme tam alespoň nabrali pitnou vodu a pokračovali jsme do Messiny, nebo spíš kousek za ni, na předem vyhlédnuté parkoviště u moře. Zde jsme se vykoupali v nejteplejší vodě, kterou jsme na Sicílii zažili. Neměřili jsme ji, ale musela mít nejméně 24 a není se čemu divit, když je to v úžině. Ještě pozdě odpoledne jsme vyrazili na vyhlídku na Messinskou úžinu, ale cesta byla hodně klikatá do většího stoupání a dlouhá asi 20 km, tak jsme tam dorazili už málem za tmy. Výhledy ještě byly nádherné, ale fotky už horší.
Na parkovišti, kde jsme se koupali, jsme přespali a hned brzy ráno jsme trajektem přepluli na pevninu.
První naše město na pevnině je Tropea, kde jsme na parkovišti u krásné pláže poobědvali a šli se koupat ...úplně sami na obrovské pláži s bílým pískem ...
Poté pokračujeme v jízdě po neplacené dálnici na východní pobřeží směr Bari. Spíme na ulici v obytné čtvrti a ráno jedeme do mého vysněného městečka Alberobello kouknout na trullí domečky. Nezklamaly, je to nádhera. Část je jich hned nad naším parkovištěm a tady se normálně bydlí. A ta větší část, která je přímo nad náměstím, a která je spíš komerčně využívaná, plná obchůdků se suvenýry a hospůdek, tak ta je přímo ohromující. A těch uliček tam směrem nahoru i do stran je tolik, že se to se nedalo ani všechno projít. Úžasné.
Ale my pokračujeme dál směrem na Salerno a dál do Pompejí a na Vesuv. Spíme v Salernu pod dálničním mostem, ba přímo pod dálniční křižovatkou, a tak doufám, že zrovna na nás nespadne. K tomu podotknu, že Italové jsou přímo jedničky co do počtu a délky a výšky mostů, takže se jim dá odpustit, když jim jeden "náhodou" spadne, že ?
Přežili jsme a pokračujeme do Neapole. Po ránu bylo krásně a odpoledne už se to mělo trochu kazit, tak abychom nepřišli o krásné výhledy z Vesuvu, jeli jsme prvně nahoru na Vesuv. Jenže nás zastavili "žluté vesty", že tam nemůžeme a nepochopili jsme proč, tak jsme zkusili ještě jednu jinou cestu... a teprve jsme pochopili, že tudy má jet cyklistický závod. No dobrá, půjdeme tedy prvně do Pompejí....
Pompeje jsou ... impozantní .... ale jen pro "zasvěcené" ... já musím přiznat, že mě to už po 20 minutách přestalo bavit. No, nakonec se dalo tomu stádu šílenců, které šlo hlavními ulicemi, vyhnout odbočením do postranních uliček, a tak jsme tam vydrželi skoro 2 hoďky.
Po obědě jsme konečně vyrazili směr Vesuv, ale (zase) bohužel dojeli jsme autem jen na parkoviště asi 3 km před tím hlavním parkovištěm s kasou. Značka zákaz vjezdu a "Žlutá vesta" po nás chtěla ticket, který jsme měli mít koupený dopředu pouze přes internet. Jenže to jsme nevěděli a ani by nás to ani ve snu nenapadlo. Tak co teď? Na podélné silnici tam bylo zaparkováno dost aut, tak jsme zaparkovali taky a přímo za obytkou Čechů, kteří se zrovna chystali odjet pryč a od nich jsme se dozvěděli, že prý kvůli covidu tam pouští jen 1000 turistů denně a že teď a tady si zkoušeli přes mobil koupit lístky a zjistili, že jsou až do půl listopadu vyprodané. Tak nám sice "ušetřili data", ale my jsme zaplakali, že už nám nevyšla druhá sopka. Ale taky mě napadlo, že se Italové vymlouvají na Covid a nejspíš to vymysleli "ochranáři" přírody.
Tím nepodařeným Vesuvem jsme vyčerpali naše hlavní cíle v Itálii a tak se už vlastně vracíme domů. Na dálnici vnitrozemím směrem na Taramo jedeme v 900 m n.m. a ochladilo se až na 5 stupňů, takže spíme na parkovišti a musíme topit. Ještě včera v Salernu bylo do rána 18 °C. Za 300 km dálnice samých dlouhých tunelů a ještě delších mostů z Neapoli až do Taramo jsme zaplatili 30 éček, ale s noclehem na parkovišti. Pak jsme pokračovali po pobřeží a ještě dvakrát zastavili u krásných pláží, bo já ještě pořád neměla koupání dost, ale nakonec jsem tam vlezla jen po kolena. Byly velké vlny a vítr a kolem chodili Italové v zimních bundách, i když venku bylo 22 a voda taky kolem 20 stupňů.
Další noc spíme asi 100 km před Benátkami, které jsme si taky chtěli asi po 25 letech znovu projít, ale už v noci začalo pršet a má pršet celý den, tak jsme to o5 vzdali.... chodit s deštníkem a foťákem, to by nebylo to pravé vořechové. Tak jsme jeli dál za stálého deště a zastavili jsme akorát u "přehrady" Vajont, která způsobila v roce 1963 katastrofu. Pak jsme ještě jednou přespali na parkovišti kdesi v Rakousku a další den jsme dojeli domů.
V Rakousku konečně přestalo pršet a cesta po dálnici rakouskými Alpami byla tentokrát v "dušičkovém čase" obzvlášť krásná svým žlutým a červeným listím stromů a válející se mlhou nad horami a lesy... Paráda, takové Alpy neznáme, když je pokaždé projíždíme v létě nebo na Silvestra.
A dám pár mých postřehů ... Silnice a dálnice i chodníky mají Sicilané v hrozném stavu, náš bydlíček chudák dostal zabrat. Však taky je u nich nejpoužívanější dopravní značka "dvojitý hrbol". Označení pro hlavní silnici vůbec neznají, neviděla jsem ani jednu značku, před každým výjezdem z postranní ulice mají sice stopku, ale nikdo ji nedodržuje a všichni využíjí každou skulinku, aby se mohli zařadit před nás jedoucími po té hlavní. Ale dá se na to zvyknout a z Jarka už je taky Sicilián ...
Bydlení mají taky hodně zanedbané. Je to tu tak 50 na 50. Buď je to úplná pastouška a nebo krásná rezidence. Ale snad u každého okna mají balkón ozdobený kvetoucími květinami nebo zelenými keři, a to se mi moc líbilo.
Covidově byli Italové "zelení",ale respirátory nebo roušky nosí i venku, jen tak sotva 20 procent chodí venku bez roušky a v obchodech je nosí všichni a dokonce v obchoďáku EuroSpin mě jeden dědula upozornil, že mandarinky si mám vybírat v rukavici. Na Etně nekontrolovali nic. Před vstupem do Pompejí kontrolovali "O-T-N" a nošení roušek se v areálu úplně nedodržovalo. Na trajektu z Livorna do Palerma upozorňovali že "mask" musí být, ale třeba skupinka Němců se tam ráno ve společných prostorech hlasitě bavila a bez roušek a nepřestali a roušky si nenasadili ani po upozornění "obsluhy". Takže tak...
A na konec přidám pár informací, kdyby se někomu hodily.... Na Sicílii mají všechny benzinové pumpy "zavřené", všude jsou automaty a nebo ve větších městech tam pobíhá obsluha, která poradí a nebo za příplatek přímo dotyčnému načerpá. Jarkovi jednou nebo dvakrát poradili a pak už čerpal a platil sám. Budovy u těch čerpaček stojí opuštěné, ale ne vybydlené, takže možná že to v sezóně funguje normálně. Na Sicílii i v Itálii jsou na všech výše položených silnicích nebo jinak řečeno před každým větším "kopečkem" značky přikazující "zimní výbavu" od 15. listopadu do 15. března a někde až do 15. dubna. A na hraničních přechodech nikde nikdo nebyl.
Sicílie je nádherná a užili jsme si tu hlavně teplo, sluníčko a koupání, když už u nás byl podzim. Siciliáni jsou moc milí lidé, jeden nás pozdravil česky hned v Palermu v podzemní garáži, že u nás pracoval a další třeba zase když jsme přelézali tu branku u kaňonu, mluvil obstojně česky, že prý pracoval 3 roky v Mladé Boleslavi. Jinak sem za teplem jezdí hlavně Němci, ale potkali jsme jednoho Portugalce, Holanďana, pár Rakušáků, Poláků a dokonce jednoho Švéda. Celkem jsme ujeli 4850 km (+ asi 500 km trajektem) s průměrnou spotřebou 7,4 l/100 km. Pocit strachu jsem tam vůbec neměla a ani od zaparkovaného auta jsme se nebáli odejít. Moc se nám oběma líbilo, takže si pohráváme s myšlenkou Sicílii si příští rok zopakovat ... tentokrát už začátkem října ... A jestli máte zájem, vybrala jsem pár fotek na ukázku https://kubaklara...ijen_2021/Upravil/a Jarda a Maru dne 09.11.2021 21:56
Jožo, já ti zase a ne trošku, ale hrozně moc "závidím"
Španělsko
a Portugalsko
[img]https://img31.rajce.idnes.cz/d3101/17/17569/17569761_6db3c528fa8e1c82473d15cdbe6cc347/images/1524.jpg[/img] is not a valid Image.
[img]https://img31.rajce.idnes.cz/d3101/17/17569/17569761_6db3c528fa8e1c82473d15cdbe6cc347/images/454.jpg[/img] is not a valid Image.
které jsme měli naplánované v roce 2020 než vypukl ten blbej covid. Sicílie není tak daleko a my, jestli tam ještě pojedeme, tak jsme rozhodnuti jet trajektem tam i zpět .
A ještě zmíním "zlozvyk" siciliánských řidičů. Kdekoliv zastaví, tak hned (bez kouknutí do zpětného zrcátka) otevřou dveře a vystoupí z auta.... a ty, jedoucí za ním, si s tím nějak poraď, přece mě nepřejedeš, žé
A nejlíp tam jezdí mladé baby. Jak ony kličkují a nebo couvají... radost pohledět ...
Nechajte tého závidění, jezděte a jezděte, ať tu máme co číst a na co kókat
Maruš supééér jak fotky tak psaní, ani Hemyngvej by to líp nepopsal a ešče k fotce č.142- ty a la vokurky pjééékně bóchajů dyž sa jich dotkneš
éHm a co sem to vlastně ešče chcél...jó A PŘECE SE TOČÍ
třeba bych i jezdil, ale nesměl by mě dohnat mor ....... takhle sedím v karanténě a z dlouhé chvíle převádím fotogalerie na Rajče a dodělávám popisky ( na C24 mě několikrát zmizely ) takže zatím jsem se prokousal Portugalskem a Španělskem - kdyby chtěl někdo virtuálně pocestovat tak v podpisu mám odkaz na rajče
Maruško, krásné počteníčko a hezké fotky. Už to hodinu čtu a prohlížím a jsem úplně zmrzlá. Ale nádhera.
Cestovat jako vy, to by bylo nad naše síly. Snad letecky.... no uvidíme , co bude dále. My jsme se vrátili z Varů a čekal nás doma kovid. Tak jsme dodržovali karantenu 14 dní. Sarvár jsme kvůli Adele vzdali. Je v servisu a trucuje.
Přejeme hezké dny a užívejte posledního sluníčka Těšíme se na vyprávění o vaší cestě. JZD
Miloši, ty seš jednička, prostě umíš. Já se to budu muset taky naučit vkládat na "Youtubku". A na Rajče ti to dát nešlo? Já jen jestli mám vyhodit z vokna foťák anebo noťas ... ?
Joza napsal:
... kdyby chtěl někdo virtuálně pocestovat tak v podpisu mám odkaz na rajče
Jožo, paráda, díky Tvým fotkám jsme si prohlédli Etnu, jak jsme ji my v tom dešti a mlze nemohli vidět. Akorát to jedno z těch velkých parkovišť jsme teď viděli víc než z poloviny zasypané čerstvou lávou, když "nedávno" etnila .... A na ty bahenní sopky jsem si brala tip od tebe a moc mě lákaly. Ale protože jsi tehdy napsal, že byly "zavřené", hledala jsem na internetu proč a našla jsem tento článek, takže jsme tam vůbec nejeli.... https://livesicil...refresh_ce.... a v překladu je to: ...
Macalube, exploduje malá sopka
Zemřou dva malí bratři
Varování před nebezpečím (foto Scifo)
Výbuch na návrší přírodního parku. Rodinný výlet se změní v tragédii: zemřou dva sedmiletí a desetiletí bratři. Bylo nařízeno uzavření rezervy. Kronika dne. PODÍVEJTE SE NA VIDEO (od Alana Davida Scifo)
AGRIGENTO - Ke skutečné tragédii došlo dnes ráno v rezervaci Macalube v Aragoně v oblasti Agrigento, kde zemřeli dva bratři Carmelo a Laura Mulone ve věku 10 a 7 let. Skutečnost se stala kolem 11:30. Otec Rosario Mulone, Carabinière z Aragona, se rozhodl vzít své děti do Macalube na procházku u příležitosti narozenin malého Carmela. Park je systémem sopek poháněných podzemním metanem, který vychází z malých „průduchů“ na povrchu, ale občas tyto kapsy metanu způsobují výbuchy, které mohou dosáhnout desítek metrů.
K explozivní erupci došlo právě dnes, když byly na místě děti v doprovodu otce. Tato „zeď“, kterou dva němečtí turisté popsali jako skutečnou vlnu bahna o výšce 20 metrů, se zřítila k zemi a zavalila celou rodinu, která se snažila zachránit běháním, ale klopýtla o příkrý terén, jak popsali přítomní turisté na scénu, turisty, kteří se dokázali zachránit pouze útěkem. První zasahující našli otce zahrabaného v bahně až po trup, přičemž po dvou dětech nebylo ani stopy. Po příjezdu hasičů, záchranky a policie byli varováni všichni dodavatelé staveb v zemi, přijeli s bagry a buldozery, aby našli pohřešované děti.
Přejeme hezké dny a užívejte posledního sluníčka Těšíme se na vyprávění o vaší cestě. JZD
Ahoj Zdeni, my jsme Sárvár taky vzdali. Nechce se nám do "červeného" Maďarska, máme moc práce kolem baráku a taky jsme přecejenom trochu "ucestovaní". Letos bychom ještě rádi někam na Silvestra, a to buď do Chorvatska a když to "nepůjde", tak vyjedeme někam u nás. Taky Vám přejeme krásné dny a ozvu se....
Jj, Miloši, to asi taky, ale já si nakonec v "nastavení" foťáku jen zkusmo přenastavila v přehrávání videa "MP4-ku" ... a jupí, funguje to jako předtím ... a bere to i to tomáto ...
Ještě jsem si vzpomněla, že jsme kdesi u "pitné vody", kterou jsme hledali podle Mapy.cz, potkali moc sympatického mladíka s batohem na zádech z Prahy, který letadlem přiletěl do Palerma a odtud šel (14 dní) pěšky po svých až do Katanie, odkud měl zabukovaný zpáteční let domů. Vykládali jsme s ním asi hoďku.... co ten všechno znal a kde všude byl, to jsme teda fakt "čuměli".... A s dalšími Čechy jsme si povídali v amfiteátru v Pompejích a docela jsem je obdivovala. Byly to tři "baby", letadlem přiletěly do Neapole, ubytovaly se v hotelu a vlakem a autobusy si procestovaly okolí.
Maruš eném mi tak napadlo jak tadydlenc píšeš...potkali moc sympatického mladíka s batohem na zádech z Prahy...hlava vyholená, vegan a nemenoval sa náhodou Vlastík ?
éHm a co sem to vlastně ešče chcél...jó A PŘECE SE TOČÍ
Miloši, my jsme se ho na jméno neptali a vlasy měl normálně nakrátko střižené, spíš světlejší - u nás se říká "pochcaná sláma" a vegan asi taky nebyl, bo říkal, že má těžký batoh od konzerv, ale mohly to být i fazole . Prý procestoval snad celý svět, nejvíc Asii a například v Indii žil celý rok a živil se jako průvodce.
Fotku nemám (GDPR), ale jestli máš ty jeho, tak mi ji pošli do mejlu.Třeba ho poznám, ale já si už taky prd pamatuju, víš jak je to.... v našem věku s krátkodobou pamětí, nepamatuju si co sem fčéra vařila k vobědu ... a nebo se ho zeptej, jestli potkal dva staré blázny u pramene pitné/nepitné vody kdesi na Sicílii ...
[/b]
. Myslíš, že bys to zkusil, kdybych ti ho poslala mejlem? 
