Před 9 lety jsme byli autobusem na 14 denním poznávacím zájezdu Řeckých památek. Jako příběh jsem to už popsala na starém webu, a tak jen popíšu jeden svůj zážitek z Athén, kde jsme strávili několik dní.
Bydleli jsme v hotelu starém, ale pěkném a čistém.... a na toaletě použité papíry ukládané do kyblíků, nám pravidelně denně odnášeli.... :-) Když nám autobus zastavil před hotelem v normální dvouproudé ulici, kde popojížděly 4 proudy aut, a my jsme měli vystupovat, tak nás průvodkyně upozornila, že autobus zde zastavit vůbec nesmí, ale musí, takže my musíme co nejrychleji autobus opustit a co nejrychleji pobrat kufry - nejlépe každý svůj a hlídat si ho a nepustit z ruky, protože už se jim stalo, že než si každý našel ten svůj, čtyři se jim ztratily... .Přestože v Řecku se nekrade a dokonce někde ještě ani nezamykají své domy ani auta stojící před barákem, v Athénám už je to jinak ....
Jeden den jsme měli po celodenní prohlídce Akropole večer volno na odpočinek, a tak Jarek vymyslel, že si zajedeme do přístavu Pireus... Stanice metra byla nedaleko hotelu, takže jsme se rozhodli docela rychle. Jarek si prohlédl mapku stanic, okamžitě se zorientoval a že pojedeme. Mně se ale nechtělo, lodě mě zas až tak "neberou" a byla jsem za celý den docela unavená, a tak jsem mu řekla, že jestli chce, ať jede sám a já tu na něho počkám, případně se do hotelu vrátím sama, pokud trefím....A tak Jarek odjel a já si sedla v parčíku na lavičku.. Všude v Řecku jsem si už zvykla na všudepřítomný "nepořádek" v podobě poházeného papíru, krabic, igelitek, plechovek, různého neidentifikovatelného odpadu a dokonce i plastových židlí, a tak jsem si vzala na lavičce někým odložené jejich noviny a zběžně jsem si je prohlédla - hlavně obrázky, protože ta jejich starořečtina, novořečtina a ani "řecká abeceda" se přelouskat nedala....Po chvilce si vedle mě sedla Řekyně - babička v mém věku s malou vnučkou. Příjemná, hned se se mnou dala do řeči a kupodivu jsme si rozumněly. Vnučka chtěla jablko, snědla ho a ohryzek odhodila do trávy za lavičkou. Po chvilce dostala chuť na "pribináček", snědla ho a plastový obal odhodila vedle lavičky. Když vytáhla sáček s bonbóny, tak jsem to při představě, že papírek z každého bonbónu vyhodí mně k nohám, už psychicky nevydržela. Rozloučila jsem se s nimi a poodešla o pár laviček blíž směrem ke stanici metra. Tam mě okamžitě padla do oka boudka se sběrným odpadem a tak mě to potěšilo, že přece jenom odpad nějakým způsobem likvidují....:-))
Jen jsem se usadila na lavičce a rozhlédla se kolem sebe, hned mě objevily tři zmalované a navoněné dámy ve středním věku. Podle vůně (růže) a prvních jejich slov jsem usoudila, že to jsou Rusky a nebo Bulharky. Z dalšího jejich hovoru jsem si upřesnila, že to jsou Moldavanky a nebo Bulharky....Jedna si sedla vedle mě, zbylé dvě zůstaly stát přede mnou a všechny tři se do mě slovně pustily. Nejdřív mě připadalo, že mě jen tak "zkouší" z ruského jazyka...ale ony se mě pořád dokolečka ptaly, jestli jsem Moldavanka nebo Bulharka a víc jsem nerozuměla, i když jsem ve školních lavicích bývala na ruštinu docela dobrá.... A vůbec nepolevovaly, naopak jejich naléhání se stupňovalo....Ale cóóó vlastně po mně chtěly?? Nic nenabízely, nic neprodávaly... nebo si snad chtěly sednout na tu "mou" lavičku? Volných laviček zde přece bylo dost....A tak pořád mluvily a mluvily, jedna přes druhou, sem tam se rozhlédnutím kolem sebe ujistily, že nás nikdo nesleduje .. a čekaly co jim odpovím.... Jenže já jim prostě nerozuměla a tak mně nezbývalo než se tvářit odmítavě a místo "nět" a "da" jsem beze slova jen kroutila hlavou -"nééééé, já s vámi nechci mít nic společného" !!!
Ony vlastně ani agresivní nebyly, naopak mně připadalo, že jsou z toho všeho čím dál zmatenější... A tak jsem sebrala veškerou svou odvahu, a náš "neproduktivní" rozhovor jsem ukončila a zatroubila na ústup... Zvedla jsem se z lavičky, zmohla se na "dasvidanija" a pomalu ustupovala.. jako by nic... směrem ke stanici metra, s myšlenkou, že dojdu až dolů po schodech ke staniční obsluze, kdyby náhodou....!! Ale nemusela jsem se bát, všechny tři to ihned vzdaly a už mě dál nepronásledovaly.....
Když jsem to večer v hotelu vykládala naši průvodkyni, tak se mi moc smála a hned jí to bylo jasné... Já si tehdy neuvědomila, že Řekové, Bulhaři, Albánci (a další národy) opačně kývou hlavou na ANO - NE, a já vlastně ač jsem "nechtěla!!", tak jsem jim všechno souhlasně odkývala !!....holt člověk to má tak nějak v sobě zakódavané .....
Ale jasné nám to stejně nebylo a ani s onou průvodkyní, která v Řecku pár semestrů studovala, jsme se nedopátraly toho, co mi vlastně ty tři mohly chtít... ??!!
· Přidal/a Jarda a Maru
dne 08.02.2017 20:29 ·
V Příběhy · 1 Komentářů ·
5415x Přečteno ·
Maruš pěkný příběh. A měla jsi, takhle sama v cizím městě, připravený pepřák? O tomhle opačném projevu souhlasu jsem už slyšel, ale vzpomeň si na to v napjaté situaci...
[/b]
dne 09.02.2017 15:37