Jak už jsem zde někde psala, řecká Kerkýra je moc krásná. Výraznější památky zde nic moc nejsou, zato malá městečka, vesničky, a hlavně moře a nádherné pláže zde nemají chybu. My jsme pláže ani hledat nemuseli, volně přístupné byly všude. Dostat se k nim dalo po normálních silnicích, zastavit se dalo kdekoliv a dokonce se nám stávalo, že jsme někde jen tak na krajnici u silnice zastavili a šli se koupat a než jsme vrátili, stál tam štrůdl zaparkovaných aut stejně smýšlejících a koupání se chtivých Kerkýřanů...
Jednu nejkrásnější pláž měl Jarek vyhlédnutou už předem na "Google maps" i se souřadnicemi. A když jsme jedno odpoledne jen tak nevěděli "kam bychom", kývla jsem na to, že ji tedy průbnem, jestli je opravdu tak vyjímečná. Navigace nás vedla, jak jinak na Korfu, než ulicemi a silnicemi s neustálým stoupáním a klesáním a vyhýbali jsme se zaparkovaným autům mnohdy v tak úzkých uličkách mezi barákama, že jsem několikrát měla strach, že jim naším "obr" autem odřeme ty jejich zdi nebo balkóny. A ještě musím podotknout, že tady na Balkáně nás často klamala a obzvlášť tady na Korfu mi připadalo, že i silnice na "Mapy.cz" v mým mobilu vedou jinudy než nám tady ukazují cedule a značky a na tak mrňavém ostrově jsme měli pocit, že ať jsme se hnuli kam hnuli, pořád jsme to měli do hl. města Korfu tak nějak "stejně daleko" ...
Poslední vesničkou jsme tedy zdárně projeli a skoro na jejím konci jsme se dostali do míst s ne 10, ale nejmíň 20 % stoupáním a když jsme vyjeli na vrchol a silnička se převrátila zas na to stejné klesání - ohromný krpál dolů, tak to už se i Jarek zarazil a zastavil a říká navigaci: "Proboha, kam nás to vedeš ?" Vlevo vedle nás stálo pár domků a vpravo asi 2 metrový sráz, samozřejmě bez svodidel a pod ním takové to koryto nebo strouha na odvádění "velké vody" do moře.
A tady na tom trošičku rozšířeném horizontu sedělo před barákama několik řeckých důchodců, pokuřovali a bafali z dýmky a s potutelným úsměvem nás sledovali a čekali co uděláme... Ne, že by alespoň rukou naznačili něco jako .. "tam nee, tam dál nejezděte !!" Dokonce bych přísahala, že jeden z nich si spokojeně točil palci na rukou takový ten "mlýnek - meleme, meleme" ....
A přes to, že já měla oči vytřeštěné a už už jsem se chystala hystericky ječet, Jarek v naprostém klidu zhodnotil situaci a rozhodl, že to zvládnem, ta pláž přece za to stojí !! ... a pomalu začal sjíždět ten hrůzostrašný krpál (nemusím zdůrazňovat, že úzký sotva pro jedno auto) kolem toho srázu a ještě navíc někam do zatáčky.... Že jsem byla "mrtvá" strachy, ani nemusím psát...
Na štěstí pro mě to zas až tak dlouho netrvalo a po nějakých 100 nebo možná 200 m se asfalt změnil v šotolinu a po dalších pár metrech se z ničeho nic před námi zjevila za zatáčkou na pravé straně asi metr vysoká kamenná zídka a zleva jakési torzo zbylého starého domu a průjezd mezi nimi nebyl 2 m !! .... Takže konec, dojeli jsme, protože tady se "neprotáhneme" ani s naším pidibydlíkem. Na mou jízlivou poznámku, že zde tak nějak nevidím ani tu krásnou pláž, ani moře, Jarek hned zareagoval, že zde auto necháme a dál dojdeme pěšky, ale to vůbec nepřipadalo v úvahu...... A tak co teď ? Ani otočit se zde nedalo, tak holt budeme muset couvat.....
Úúúúffff ..., povedlo se a vycouvali jsme celou tu vzdálenost do pořádného krpálu i podél toho srázu zpátky zas až na ten trochu rozšířený horizont ... A představte si, že ti důchodci tam pořád ještě seděli a ani nehnuli brvou... dál si pokuřovali a jen se potutelně usmívali....
· Přidal/a Jarda a Maru
dne 01.03.2018 19:00 ·
V Příběhy · 1 Komentářů ·
4002x Přečteno ·
Je to jiný kraj. U nás je 10% svah už docela dost, tam to pokládají spíš za menší stoupání. Měli jsme podobnou příhodu, už jsem se v duchu loučil s bydlíkem. Pokud zbude do jara čas, tak to napíšu. A projíždět těma úzkýma uličkama s šířkou pro 2 protijedoucí koně, je dobrý zážitek.
[/b]
dne 02.03.2018 23:10