Někdy se nezadaří ...
Před několika lety jsme přes průliv Dardanely přeplouvali trajektem do asijské části Turecka. Nalodili jsme se na trajekt a vystoupali po schodech na palubu a kochali se a fotili a fotili.
Po chvilce jsem já, pořád a neustále zvyklá hlídat jedním okem našeho bydlíčka, koukla o patro níž na zaparkované řady aut a nevěřila jsem svým očím ... . No toto !!?? Jarku, vidíš to co já ? On do nás najel !!?? Ovšem toto moje rozhořčení mi bohužel vydrželo jen do chvíle, než jsme seběhli o patro níž a viděli, že to stejné už zjistil i majitel za námi zaparkovaného auta a jeho spolujezdec, který volným odstrčením našeho bydlíka zjistil i viníka. Samozřejmě jsme to byli my, Jarek nezatáhl ruční brzdu a nezařadil ani rychlost ...
Majitel "poškozeného" auta stojícího za námi byl Turek, který se hrozně rozčiloval a pořád zdůrazňoval a jakousi průkazkou dokazoval, že on je policajt... Nám samozřejmě trvalo pár sekund, než jsme se oba vzpamatovali ze šoku z toho, co jsme to způsobili a než jsme začali reálně uvažovat. No, co už teď ?? Policajt - nepolicajt, sorry, udělali jsme chybu, způsobili škodu, moc nás to mrzí ... ale přece musíme najít řešení ... co pro to můžeme udělat ? Máme zákonné pojištění, máme i další pojištění a máme i hotovost na případnou úhradu této podle nás nepříliš velké škody - koule našeho tažného zařízení vymáčkla mřížku masky Clia z uložení ...
Jarek se hned nabídl, že by to zkusil opravit, ale pro Turka to byl zřejmě "předmět doličný" a šermováním rukama ho k tomu v žádném případě nechtěl pustit... Po chvíli se ale trochu uklidnil, dlouho někam telefonoval a poté řekl, že všechna ta námi nabízená řešení jsou "pro kočku", a že chce, abychom jeli s ním do opravny a teprve až tam na místě opravu uhradili .... Mezitím mu ještě Jarek nabízel 200 jejich TL, což bylo tehdy v přepočtu asi 2 tisíce Kč, ale Turek nechtěl ani slyšet. Pořád jen opakoval: opravna, opravna a zase opravna....
A tak jsme jeli za ním přes celé město a asi po půlhodině jsme zastavili v jakési menší opravně. Starší opravář tu škodu jedním pohledem zhodnotil, rukama několika pohyby namačkal mřížku zpět a bylo hotovo ...
Turek byl najednou spokojený a nechal nás tomu opraváři uhradit 10 TL, což byla asi naše stokoruna a větší částku zásadně a kategoricky odmítal vzít. Co by "muslim" stejně důrazně odmítal i flašku Becherovky, originál Slivovici a dokonce i plechovky Plzně , a tak jsme nakonec ustoupili, přece se s ním nebudeme "prát" ... Jen ten opravář se nechal přemluvit a vzal si od nás 2 plechovky piva. A tak to nakonec dopadlo k oboustranné spokojenosti a v dobrém jsme se rozešli, i když nějaký pocit viny v nás přece jen zůstal ....
· Přidal/a Jarda a Maru
dne 22.01.2018 20:11 ·
V Příběhy · 0 Komentářů ·
2689x Přečteno ·
Komentáře
Zatím nikdo nekomentoval. Buďte první kdo vloží svůj komentář.
[/b]
