Chci upozornit na problém mechanických brzd používaných u většiny karavanů. Už jsem se dostal 2x do situace, kdy jsem proklel couvací automatiku na karavanu. Popíšu, co se mi přihodilo v září na Korfu.
Jeli jsme podle navigace na předem vybrané místo. Projeli jsme vesničkou, za kterou se asfaltka změnila na šotolinu. Po kilometru jsem odbočil na ještě užší cestu, bylo zřejmé, že není moc používaná. Pak přišel zvláštní úsek, kde jsme jeli asi metr nad okolním terénem po jakési zdi. Byly to vlastně dvě zídky cca 2,5m od sebe, postavené z kamenů posbíraných na poli a mezi ně nasypali zeminu. Do této „vozovky“ ještě zasahovala vegetace z boků, které se ale nedalo vyhýbat, neb zjevně nebylo radno se přibližovat ke krajům. Určitě to stavěli pro dvoukolák tažený oslíkem a kdo ví, jestli by se kameny nerozjely pod vahou dvoutunového auta. Po 100m zeď skončila a vjeli jsme do lesa, (přesněji do olivového háje), cesta se zařízla do terénu a začala stoupat, řekl bych tak 15%. I když tam moc často neprší, po letech či staletích, kdy dešťová voda pádila úvozem dolů, odnesla sebou vše, co šlo. Zůstaly kameny a vymleté strouhy. Nic příjemného pro naší soupravu. Po 100m začaly přední kola hrabat a to byla konečná.
Vypnul jsem motor, zabrzdil a vylezl ven ohodnotit situaci. Stálo to za prd. Do stran to nejde, byly jsme v úvozu, nahoru to nejelo a dole, za okrajem háje, je ten úsek nad terénem a ten bych se určitě nepokoušel přecouvat. Přeci jen je při tom potřeba předníma kolama manévrovat do boků a to tady bylo vyloučeno.
Dole u okraje lesa úvoz končil a protože se pod olivama udržuje pořádek (to je na Balkáně asi jediná výjimka) a stromy jsou dost daleko od sebe, dalo by se tam zacouvat a soupravu otočit. Byla to jediná možnost. Bez dlouhého otálení jsem k tomu místu zcouvnul a ve vhodné chvíli poslal vlek doleva. Následně bylo nutné soupravu srovnat, ale to nešlo, protože auto bylo v úvozu a nemohl jsem předníma kolama zatáčet. Následujících pár minut mi připomínalo pohádku o kohoutkovi a slepičce. Nic nešlo tak, jak mělo.
Rozhodl jsem se, že vlek odpojím a hloub do lesa ho zatlačíme ručně. Vypnul jsem tedy motor, zabrzdil a vylezl ven. Namontoval přední kolečko, odpojil kabel, lanko a zatáhl ruční brzdu. Čuba ale odpojit nešla. Je od firmy Westfália, se stabilizátorem (Jaromír má stejnou) a kromě té běžné páky, která se zvedá nahoru, máme ještě další páku (pro stabilizátor) a ta se vykloní doleva. Protože ale byl karavan vytočený doleva, pákou nešlo hnout, neboť jí překážel nárazník auta.
Tak opět za volant, natočit motor a popojet do kopce tak, aby se souprava srovnala. A znovu: vypnout motor, zabrzdit auto i karavan ruční brzdou. Než jsem čubu zvedl z koule, upozornil jsem Hanku, že musíme dát velký pozor, aby nám karavan neujel z kopce, protože při couvání nebrzdí.
A jsme u toho, proč to píšu. Můj minulý karavan měl hydraulickou brzdu. Brzdil dobře a ruční brzda fungovala při jízdě vpřed i vzad. Dodnes jsem nepřišel na to, proč se výrobci karavanů (všichni) vrátili k mechanickým brzdám, které automobilová výroba opustila už začátkem dvacátého století.
Po rozpojení karavan stál na místě bez hnutí a začalo to být napínavé. Zatlačil jsem oj doprava a očekával, že se to rozjede z kopce. A nic. Povolil jsem tedy ruční brzdu a opět nic. Je mi to divné, takový svah a nerozjelo se to. Lomcuji tedy ojem do stran, ale bez výsledku. Volám tedy na Hanku, která je někde za karavanem, jestli neví, proč to nejede. Odpověděla otázkou, jestli prý to není tím, že položila za kolo kámen, aby nám to neujelo. Jo, to bude ono. Karavan si přeci jen pár cm couvnul, než si guma na kámen sedla, takže když jsem ho natočil čubou nad kouli, nešlo to spojit, kousek tam chyběl. Takže opět za volant a popojet pár cm. Po připojení opět za volant, nastartovat, cuknout dopředu, vypnout motor, zabrzdit. Hanka vyndala kámen a připravujeme se na druhé kolo. Po odpojení vlek opět způsobně stojí na svahu a my jsme připraveni na nejhorší. S obavama opět odkláním oj doprava. Tentokrát se karvan rozjel. Okamžitě ze všech sil tlačím oj k pravé straně úvozu a směruji ho zadkem do lesa. Ale žádné drama se nekonalo, protože po půl metru opět stojíme. Tím, že jsem 2x popojížděl do kopce, ocitli jsme se opět v úvozu a i když na levé straně už končil, kolo najelo na 10cm vysoký zbytek a dál to nešlo. Snažili jsme se co síly stačily tuto překážku přetlačit, ale marně. Stejná situace, jako by jste chtěli ručně zatlačit bydlík přes obrubník. Ve dvou bez šance. A najednou se ta situace vyřešila sama. Zapřené kolo se stalo středem kružnice, kolem něhož jsme karavan otočili. Přední kolečko jelo z kopce, pravé po vrstevnici a protože máme karavánek velmi krátký, čuba prošla kolem pravé strany úvozu, kde byl schod stále ještě veliký. Když byl bydlík napříč cesty, už jsem se začal radovat, neb pokud by se teď rozjel, bylo by to dopředu a to už ruční brzda funguje. Takže už jen stačilo sjet pár metrů z kopce a odstavit karavan co nejvíc do strany, abych se kolem něj protáhl autem. V tu chvíli k nám došli dva turisti a zeptali se, nepotřebujeme-li pomoc, ale té už nebylo třeba. Stačilo couvnout autem na místo, kde jsme otáčeli karavan, prosmýknout se dopředu před vlek a spojit soupravu.
Celá ta operace netrvala ani 15 minut. Ve chvíli, kdy mi začaly hrabat kola, jsem měl dojem, že jsme se dostali do velkého průšvihu, ale nakonec to nebylo tak zlé a v porovnání se situací, do které jsme se dostali o 10 dní později, to byla jen rozcvička.
· Přidal/a Robert
dne 30.10.2017 14:58 ·
V Bastlení · 2 Komentářů ·
3626x Přečteno ·
Ahoj. Karavan s nájezdovou brzdou s couvací automatikou brzdí i dozadu, jen se musí vykompenzovat tzv. krok couvací automatiky. Ta funguje tak, že jakmile se kola otočí dozadu a čelisti jsou v záběru k bubnům působením pístu nájezdového brzdiče, tak dojde k pootočení dozadu celého mechanismu na brzdovém štítě a k sklopení odbržďovacího palce v kolech a čelisti se oddálí od bubnu. A právě tento krok je potřeba vykompenzovat dalším popotáhnutím táhla, což píst brzdiče neumí, proto to couvá, ale umí to zařízení ruční brzdy, která táhlo potáhne, zvláště, když je na táhle pružinový expader, který, když je předepjat, tak to udělá za nás, karavan couvne jen 15 cm dozadu a je zabrzděno. Jiná situace je u ručky bez rohatky a bez pružinového expanderu, kdy se páka překlápí z polohy "odbrzděno" do polohy "zabrzděno" přes (vrcholový) bod silné pružiny, která stále působí a "dotáhne" posun táhla na zabržděno automaticky, ale jen, pokud je, samozřejmě, dobře seřízena. Krok ručky byl nedostatečný pro zabrždění dozadu, jak se říká, natvrdo. V tom případě se seřídí bod (místo) záběru táhla ručky na táhle, které spojuje nájezdový brzdič s lany nájezdové brzdy. Taky jsem měl problém s nájezdovou brzdou. Doma na asfaltové vozovce to couvalo bez problémů, na tábořišti na Rusavě se rám asi nějak prohnul a nebyl jsem schopen couvnou s karavanem. Vyřešilo to prodloužení táhla o 1 1/2 závitu na vidličce, která je na spodní části převodové páky nájezdového brzdiče.Čáo, Pepa
O brzdách já vím tak akorát prd... Ale vím, že kdo nebyl na Korfu, neví, jak velké je řidičské umění projet tam autem, natož pak se soupravou, těmi jejich uzoučkými uličkami se zaparkovanými auty a někde ještě navíc s nejméně 10 % stoupáním a klesáním. Nám se stalo, že se nás potkalo asi 5 aut na malinkém náměstíčku, kde probíhala nějaká místní oslava a lidé tam nejen chodili a stáli, ale i seděli u plných stolů. A teď jak máme projet ?! Museli jsme všichni postupně najíždět a vycouvávat než jsme se odtud dostali a ani jsem to nestačila vyfotit ....
[/b]
dne 02.11.2017 10:44
dne 29.01.2018 12:13