Je to taková všední věc. Natankujeme si sami, jdeme do kiosku a zaplatíme. Většinou v hotovosti. A tak je to i ve většině okolních států. U stanic s LPG nás vždy obslouží personál, protože je to trošku složitější. V některých státech to mají jinak a někdy to je i docela adrenalinová záležitost. Zatímco na Balkáně se ještě setkáme s tím, na co už v naší kotlině vzpomenou jen starší ročníky, že nás totiž obslouží zaměstnanec pumpy, v severnějších státech na to nemají lidi. Proto se tam rozmnožily automatické čerpačky a je jich rok od roku více. Někde je u pumpy kiosek, což ovšem neznamená, že stačí strčit hubici do hrdla nádrže a ono to poteče, jinde kiosek není vůbec. Pokud tam je a rádi by jsme v něm zaplatili, je třeba zajet k tomu správnému stojanu. Ty bývají označeny „kassa“, nebo „automat“. V současné době už automaty převažují a pro nás, co neumíme místní řeč, to bývá napínavé. Ty stroje se s vámi chtějí domlouvat tak, jako u nás bankomaty. Protože se platí výhradně platebníma kartama, vyžaduji navíc (pro dodatečnou kontrolu doma) i papírový účet, což to dělá ještě složitější. Někdy se k vůli němu musí karta vložit znova, jindy stačí jen zmáčknout nějaké tlačítko popsané v místním nářečí.
Kdysi jsme s bráchou přemýšleli nad tím, jak se to naučit obsluhovat. Došli jsme k závěru, že to prostě okoukáme od místních. Tak jsme šmírovali, jak to dělají. Nevedlo to vůbec k ničemu a sice proto, že vývoj jde vpřed mílovými kroky, výrobců těch strojů je asi hodně a každý to dělá jinak, takže to vypadá, že co stroj, to originál. Pokud se natankování povede na jednom místě, na dalším zase bádáme od začátku.
Třeba vloni jsem před hranicí Lotyšska chtěl doplnit nádrž, protože ve vedlejším státě jsou PHM dražší. Poslední pumpa patří firmě Neste. Stojany jsou opatřeny velkými dotykovými obrazovkami. Po zasunutí karty si nejdříve vyberete jazyk, v kterém se se strojem budete bavit dál. K dispozici jsou 3 – ten místní, estonština a finština. Ty dva posledně jmenované jsou příbuzné maďarštině a jak známo, s Maďarem se nedomluvíš. Stejně to dopadlo i tady, odjel jsem bez natankování. Když už jsme měli nádrž povážlivě prázdnou, našli jsme v jakémsi městě pumpu a ta byla k mé nelibosti opět Neste. Nezbylo mi, než požádat místní řidičku, ať mi s tím pomůže. U některých pump ve Finsku se musí nejdříve zadat určitá suma peněz, stroj zkontroluje, že je ten obnos na kartě k dispozici a při vlastním čerpání se tato suma nedá překročit, takže je třeba umět počítat, kolik asi tak potřebuji litrů, krát sazba za litr a tuto částku zadat. Stojan víc nevydá. Pokud zadám vyšší částku, tak to asi nevadí.
Vloni jsme v Narviku přijeli k pumpě, která na obrazovce nabídla různé ceny – 149, 299 a další 2. Měl jsem zato, že to bude asi něco, jako ve Finsku a tak jsem zmáčkl 299. Vyjel (kupodivu bez požádání) účet. Trošku jsem čuměl že už před tankováním, ale já už se nedivím ničemu, třeba to patří někomu, kdo tu byl přede mnou. Papír jsem podal Hance do okénka a chtěl tankovat. Nafta ale netekla. Vrátil jsem se tedy ke klávesnici a laboroval dál. Povedlo se a po natankování jsem ještě požádal o kvitanci. I ta vyjela. A protože to všechno bylo nějaké divné, nasadil jsem brýle a začal účet studovat. Zněl na částku cca 800NOK. Jedna položka byla 299, druhá za naftu. Nechci se nechat okrást, tak auto nechávám u stojanu a letím do kiosku. Za kasou je pěkná mladá japonka. Plynulou češtinou jí vysvětluji, že mi účtují něco, co nechci. Hned mě pochopila a s úsměvem ve tváři svižně zamířila ke stojanu. Tam se jí ale úsměv vytratil, když nenašla účet (na tu spornou částku). To jsem zase pochopil já, požádal Hanku o jeho navrácení, holčina se rozzářila a mazali jsem zpátky ke kase. Tam ten papír přejela přenosnou čtečkou a 299NOKů mi vyplatila v hotovosti. O co šlo nevím, možná, že se takhle předplatilo umytí auta či co.
Horší je to s tankováním LPG. Čerpačky jsou bez výjimky samoobslužné. Zadává se dopředu částka a tu to rovnou z účtu strhne. Nejhorší je, že toto se musí zadat na klávesnici plné knoflíků, na kterých jsou jakési nečitelné symboly. V lepším případě je fixem dopsáno třeba 100, 200 atd., je to fakt hrozný. Pumpy mají jen jeden stojan a připojovací pistole je na konci opatřena jedním ze 3 používaných průměrů. Pokud nemáte redukce (a ty já nemám), ani mi ji nemá kdo půjčit. Částku, kterou nedočerpám, vrátí na konto, takže na výpisu pak jsou na jedno čerpání popsány 2 řádky.
V Česku automaty už taky začínají. Na D1, když namontovali první, nechali ještě měsíc obsluhu, aby to lidem vysvětlila. Na podzim jsme se vraceli přes Plzeň domů. U Globusu občas tankujeme, jsou levní (nedaleko je totiž Tank Ono). Jsou tam 4 stojany. Tentokrát byly fronty u dvou z nich a zbylé prázdné. Byly totiž předělány na automat. Tak jsem k nim nebojácně zajel, mám přece bohaté zkušenosti a tady to navíc bude v češtině. No, to jsem si dal. Češi vymysleli vymyšlené a prostě se to nepovedlo. 2 obrazovky, každá se ptá na něco jiného, prostě děs. Povedlo se mi to až napotřetí a už tam nepojedu. Je vidět, že zmastit se dá všechno.
· Přidal/a Admin_Radek
dne 11.02.2018 08:16 ·
V Příběhy · 3 Komentářů ·
3793x Přečteno ·
Ahoj. Při čtení článku jsem si říkal - přece jen "doma" je nejlépe, a k mému zděšení - už to začne i u nás, a ještě zdrbané, tj. daleko horší! Čáo, Pepa
[/b]
dne 11.02.2018 09:01
dne 11.02.2018 19:22
dne 26.05.2018 12:41